Rozhovor s Janou Drápalovou o tom, jak přeměnit panelákové sídliště v klimaticky zodpovědnou čtvrť

Trochu netradičně bych se s vámi chtěla podělit o nekrácený rozhovor, který jsem dělala s Janou Drápalovou, starostkou Nového Lískovce. Ta letos získala Cenu Josefa Vavrouška za výjimečný počin v oblasti ochrany životního prostředí a jelikož stážuju v Nadaci Partnerství, která cenu uděluje, poštěstilo se mi získat tento rozhovor. Myslím, že nabízí docela střízlivý pohled do zákulisí vedení městské části a především způsobu, jak lze z pozice politika zlepšovat životní prostředí a směřovat k udržitelnosti na lokální úrovni. Třeba to někoho inspiruje k volbě zastupitelů, kterým není jedno, co se s naším okolím děje.

Za přeměnu panelákového sídliště na klimaticky odpovědnou čtvrť získala Cenu Josefa Vavrouška za výjimečný počin Jana Drápalová. Starostka Nového Lískovce během osmnácti let svého působení v čele brněnské městské části rozvíjela projekty energetických renovací obecních domů do nízkoenergetického až pasivního standardu, snaží se zodpovědně hospodařit s vodou a posilovat roli zeleně v podobě zelených střech, parků i komunitní zahrady.

Vaše práce v Lískovci je specifická tím, že jde opravdu o komplexní a dlouhodobé projekty, ne jen jednorázovou přestavbu dvou tří domů. Čím jste se v počátcích inspirovala, a tušila jste už tehdy (v roce 1998), že se vám postupně podaří vylepšit celou čtvrť?

Já měla velké štěstí, že jsem pracovala v neziskové organizaci, součásti Českého svazu ochránců přírody. Už tehdy jsme lidem radili, jak správně zateplovat domy, šetřit energie, třídit odpady, prostě chovat se odpovědně k přírodě i planetě. I když klimatická změna nebyla okolo roku 2000 hlavní společenské téma, environmentální neziskovky a vědci již se tím vážně zabývali. Takže lidé zateplování domů nevnímali jako klimatické opatření, ale to, že zateplením domu ušetří svoje vlastní peníze, je zajímalo velmi. Obec měla 1000 bytů v panelácích, které stát předal městům ve zcela zanedbaném stavu a prakticky bez peněz, které předtím od nájemníků vybral. Takže před námi ležela opravdu velká výzva. Nešlo o to domy jenom zateplit. Udržitelné projekty musí stát na třech pilířích, environmentálním, sociálním a ekonomickém. Modernizace paneláků v Novém Lískovci tato kritéria splňovala. Lidem se zkvalitnilo bydlení, ušetřili a do ovzduší díky tomu každoročně nevypustíme skoro 3000 tun CO2. Podařilo se nám tehdy dát dohromady nejlepší odborníky z neziskovek a univerzit, díky kterým jsme již první projekty hodně promýšleli a rozhodli se pro komplexní modernizaci, a to nejen obvodového pláště domu, ale i bytů. Naštěstí u prvního domu, který jsme komplexně modernizovali v roce 2001, jsme našli velkou podporu i u nájemníků. Rekonstrukce byla velký zásah do jejich bydlení a bez důkladné komunikace a důvěry bychom to nikdy nezvládli. Také nikdo nevěřil, že se dá správným zateplením ušetřit až 65 % tepla.  Když nájemci viděli skutečné přeplatky za teplo u sousedů, už se přihlásili sami. Samozřejmě jsme nemohli všechny domy udělat najednou, takže obecní bytový fond jsme zateplovali postupně 10 let.

Máte přehled, kolik energie městská část díky nízkoenergetickým budovám ročně ušetří?

Vedeme evidenci spotřeb již dvacet let a máme tedy velmi přesný přehled, kolik se ročně ušetří. V bytech je to asi 20 tisíc GJ ročně, v obecních budovách a školkách je to téměř 8 tisíc.  Vyjádřeno v penězích už je to zajímavější pro laiky, je to 13 milionů korun, které zůstanou v kapsách nájemníků v obecních bytech, a přes 5 milionů ušetří naše obecní kasa.

Jak náročné je z pozice starostky prosazovat adaptační opatření na změnu klimatu? Jak dlouho trvá uskutečnit konkrétní projekt „od myšlenky až po výstavbu”?

To je velice různé, využíváme i velmi jednoduchá opatření, jako je například ochlazování sídliště pomocí popínavých rostlin na betonových opěrných zdech nebo kontejnerových stáních, to se ukázalo i jako nejúčinnější opatření proti sprejerům. V prudkých svazích upravujeme vyšlapané cesty akátovými stupni, aby se zabránilo erozi a splavování hlíny na chodníky. Tyto schody zároveň krásně pomáhají zasakovat dešťovou vodu. To jsou jednoduchá opatření, jejich příprava netrvá dlouho, ale musí je realizovat lidé, kteří tomu rozumí, navrhnou a udělají to správně. Mnohem náročnější na přípravu jsou úpravy veřejných prostranství, které vyžadují stavební povolení. Pak to může trvat roky. Náš nejznámější projekt, park s jezírkem, jsme začali plánovat v roce 2002 a teprve v roce 2009 bylo možné zahájit realizaci. Mezitím jsme ale již měli hotovou vizi, takže jsme mohli spoustu prvků budovat postupně a území lidem průběžně sloužilo k rekreaci. Možná proto se právě v roce 2009 objevila petice proti jezírku, lidé měli obavy z komárů a zahnívající vody. Měli pocit, že park už vlastně je. Park s jezírkem byl proto nejvíce projednávaným a diskutovaným projektem ze všech, ale naštěstí se obavy nepotvrdily a jezírko zvládlo i ty tři suché roky, co byly.

Starostkou jste již osmnáct let, takže o podpoře místních lidí není pochyb. Snažíte se zapojovat veřejnost do rozhodování o dalších projektech a osudech Lískovce? Funguje u vás nějaká forma občanské participace?

Jsme relativně malá městská část a většina aktivních lidí se navzájem zná.  Hodně lidí se aktivně zapojuje třeba jenom tím, že když vidí nějaký problém, zavolá nebo napíše mail na radnici, ale máme tady spoustu iniciativ a spolků, které pořádají vlastní akce.  Také máme velmi aktivní lískoveckou chasu a komisi pro kulturu, ve které jsou právě občané a ne jenom zastupitelé. Pořádáme kosení koniklecové louky ve spolupráci s Rezekvítkem, nebo „Ukliďme Česko“ do kterého se zapojují desítky lidí. Nové projekty projednáváme na veřejných setkáních a informujeme o nich pravidelně v obecním zpravodaji.  Ale i starostkou jsem se stala díky občanskému aktivismu. V roce 2002 jsme poprvé kandidovali jako sdružení nezávislých kandidátů s názvem Tři oříšky pro Lískovec. Protestovali jsme tím proti tehdejší politice radnice, která při přípravě projektů na občany nemyslela vůbec. A právě tato parta skvělých lidí, kteří sami jsou občansky velmi aktivní, nám s určitými obměnami vydržela dodnes. Bez jejich podpory bych nemohla post starostky tak dlouho úspěšně obhajovat.

Momentálně finišuje stavba komunitního centra se zelenou střechou. Na co dalšího se můžou místní těšit poté? Na čem nyní pracujete a co plánujete do budoucna?

Komunitní centrum nebude mít jenom zelenou střechu, ale také střešní skleník a nádrže na dešťovou vodu, řízené větrání s rekuperací. Právě využití dešťové vody ze střech je nyní naše největší výzva. Protože jenom za zálivky nových výsadeb platíme ročně stovky tisíc. Jinak by mladé stromy neměly šanci přežít.  Přitom střechy, ze kterých dosud odtékala voda přímo do dešťové kanalizace, mají tisíce metrů čtverečních a to je pořádné množství vody. Slibujeme si od toho lepší péči o zeleň a například možnost kropení chodníků nebo dětských hřišť v letních vedrech. Budujeme již třetí park, každý je něčím jiný a zajímavý.  Připravujeme také využití obnovitelné energie, na střeše základní školy Svážná plánujeme fotovoltaickou elektrárnu.

Principy, které uplatňujete v Novém Lískovci, by mohlo Brno zahrnout do strategií rozvoje pro další městské části nebo město. Můžete o tom říct něco podrobnějšího? Předáváte si rady i se starosty z jiných měst a obcí?

Poslední dobou jsou témata adaptace na změnu klimatu velmi moderní téma a spousta organizací pořádá semináře, konference a školení. Sdílení příkladů dobré praxe je velmi důležité, ale stejně má každá obec nebo čtvrť své specifické podmínky. Každý si tedy musí přizpůsobit opatření podle svých možností. Ne všude se dá udělat jezírko, ale na štěrkové a dešťové záhony a popínavky se dá místo najít téměř všude. I v úsporách energií se udělal obrovský krok dopředu, my, když jsme v roce 2001 zateplovali 16 cm izolace, tak si všichni klepali na hlavu. Dneska je 20 cm a trojskla v oknech poměrně běžný standard. Ale stejně důležitý je i energetický management, bez kterého by často nákladné investice přišly vniveč.  Moc se mi líbí podpora zelených střech ze strany Brna, ale starostové by jistě uvítali i podporu při přípravě těchto projektů, protože například problém statiky plochých střech může mnohé odradit. Ale jako úplně nejdůležitější věc vnímám to, že starosta nic nezvládne sám, bez šikovných lidí, které realizace takových projektů baví a nebojí se překonávat překážky a dělat věci jinak, než se dělaly vždycky. A takové spolupracovníky je nutné aktivně hledat, motivovat a podporovat. Na většinu projektů jsme čerpali nějaké dotace, ale nikdy jsme nedělali projekty pro dotace, ale pro lidi. Proto také, když jsme viděli, že podmínky dotačního titulu by nám znemožnily užívat dílo tak, jak potřebujeme, raději jsme ho udělali bez dotací.