Island - 9.den: Vodopády Hengifoss a Litlanesfoss a sobi pod Vatnajökullem

Po předchozím dni narvaném zážitky a novými místy nás dnes čeká spíše přejezdový den - ze severozápadní části Islandu se chceme dostat na jih k Jökulsárlónu. V lomu trochu prší, takže chvíli trpělivě čekáme, abychom nemuseli balit mokrý stan, a pak opouštíme nehostinnou krajinu v okolí Dettifossu. Z R1 odbočujeme na silnici 931, která protíná největší islandský les. Projíždíme ho za pár minut ;)

---

Trek k vodopádu Hengifoss strmě stoupá od parkoviště přes zelené pastviny. Zhruba v půli cesty procházíme kolem čedičového vodopádu Litlanesfoss.

K Hengifossu musíme ještě o kus výš.

Rudé čáry svítí mezi hnědočernou skálou a vypadají - stejně jako podstatná část Islandu - jako z jiného světa.

Od vodopádů pak jedeme zkratkou; silnice 939 je sice bez asfaltu, ale relativně kvalitní. Ubíráme se příjemnou scenerickou krajinou, na chvíli i vylézá sluníčko. Zkratka je pouze šotolinová a ve chvíli, kdy strmě klesá do údolí, i trochu nepříjemně klouže, takže pokud jedete jen obyčejným osobákem, za špatného počasí opatrně.

Při objíždění pobřeží nám svitá naděje, že k Jökulsárlónu dojedeme za slunečného počasí.

Pak se ale objevuje pás mraků jak z Kingova hororu Mlha...

...a jsme zase v háji.

K večeru se nám po pravici objevuje první splaz Vatnajökullu, největšího ledovce na Islandu.

Na podmáčených planinách se pasou sobi a ovce.

Najít místo na stan bude opět oříšek; kde neteče ledovcová řeka, tam je bažina.

Nakonec máme přeci jen štěstí; na cestě za tímto rozpadlým baráčkem je konečně trocha suché půdy.

 

Jökulsárlón si necháváme až na další den, protože dnes už je docela pozdě a tušíme, že u oblíbené ledovcové laguny se zdržíme přinejmenším několik hodin. Sotva postavíme stan, už jsme zase v mlze. Ale aspoň na nás není vidět.