Rumunsko - 1.den: Přejezd Maďarska a nocování v polích

Vím, že jsem slibovala, že hned po Norsku vám představím Švédsko, ale přijde mi, že té zimy bylo prozatím dost. Skandinávii sice miluju, příroda nádherná, u fotek se pokocháte, ale trochu tomu chybí šmrnc, nějaká skutečně bizarní dobrodružství a zážitky. Na chvilku si tedy dovolím opustit chladný sever a provedu vás naší skromnou výpravou do Rumunska; výpravou, která měla být po celém Balkánu, ale krásy Rumunska nás nakonec zdržely natolik, že jsme ho samotné ani nestihli.

A co nás vlastně čeká?

Highlighty této dovolené bych shrnula asi takto: bahenní sopky, dvoudenní hledání Rapa Rosie, boží kaňony, boží kaňony podruhé, 50 (nekecám! 50) čápů na jednom lesíku, ledové jeskyně, spousta marných hledání, hrozné silnice, žádné silnice, signalizace z ping-pongových pálek, milí Rumuni (pokud nejsou za volantem), divocí psi, šílení Maďaři, všude krávy (příprava na Gruzii), čápi, pasáčci, nepracující posedávající na lavičce před svým domem a celkově zkrátka výlet do minulého století, kam občas někdo proskočil se strojem času a způsobil kulturní šok.

Předesílám, že co se týče fotek, tentokrát to taková hitparáda nebude, fotila jsem ještě na starý foťák. První dva dny byly navíc přejezdové, takže fotky mám víceméně jen z auta, ale snad vás pomalejší rozjezd neodradí - třetí den už začne pořádné šílené Rumunsko :)

Vyráželi jsme zhruba v půli června, normálně z Brna přes Slovensko a Maďarsko. Na hranicích s Maďarskem jsme potkali tohoto žebrajícího chlapečka. Daj kolega, daj moneta. A dokonce nám nabízel i tu věc, co pil z kelímku, ale zdvořile jsme odmítli ;)

 

---

Ještě dodám, že Rumunsko byla asi nejlevnější dovolená, na které jsem kdy byla. Přesto, že jsme jeli jen já a M., a benzín se tedy rozpočítával pouze mezi dvě osoby, vyšlo nás 12 dní na 6.500kč na jednoho, přičemž drtivá většina výdajů padla právě na dopravu (palivo, dálniční známky...), protože za ubytování jsme neutratili ani korunu (spali jsme na divoko, v Rumunsku to absolutně není problém - nebo aspoň v roce 2014 nebyl).

Jelikož do Gruzie jsem jela až o rok později, tohle byla vlastně taková příprava, aby ten kulturní šok nebyl tak velkej. Všichni kolem mě (kteří v Rumunsku byli třeba před 30ti lety nebo vůbec, ehm) hrozně děsili, jaká je to v Rumunsku divočina, že se na nás určitě vrhne nějakej divokej kmen (ťuká si na čelo), unese nás gang a kdesi cosi. Takže to samozřejmě byla jedna z nejpohodovějších dovolených, na které jsme kdy byli, a lidi byli úplně v pohodě.

Po přejetí hranic už to začalo - prehistorická autíčka, lidé, co si na večer vedli kravky domů z pastvy...

Co se mi na Rumunsku moc líbilo, byli všudypřítomní čápi. V každé vesničce měli aspoň jedno čapí hnízdo.

Náš přejezdový den jsme zakončili v kukuřičném poli s výhledem na Ukrajinu. Nejdřív jsme si nebyli jistí, zda tu nebudeme nikomu vadit, ale ještě před setměním kolem projelo pár domorodců na kolech a nikdo si nestěžoval, takže jsme se uložili spokojeně ke spánku. Během týdne jsme se rychle otrkali a nakonec jsme stanovali na různých místech - včetně kostelíka, což už byl trochu bizár i na mě.