Lišák v brusinkách: Foto-ohlédnutí za rokem 2016

...aneb Co dělat, když se máte učit na zkoušky a zasekne se vám mozek. Nechci teď psát cestopisy, protože se bojím, že by stály za starou bačkoru. Protože příští týden už je zápočtovej týden a když zrovna neležím v učení, chladím tu přehřátou houbu v mé dutině lebeční, která mi má pomoct vystudovat vysokou školu. Takže na zbytek Rumunska si budete muset ještě chvilku počkat. Zírat na fotky však ještě zvládnu, takže přináším malé foto ohlédnutí. A vlastně jde o to, že vám chci ukázat hlavně toho lišáka, kterej mě prostě neskutečně nadchnul - už proto, že když bych na něj šla číhat do lesa, tak bych čekala třeba týden, než se mi podaří ulovit, ale tohle bylo jedno krásné a náhodné setkání.

1. Lišák v brusinkách - moje asi nejlepší loňská fotka divokého zvířete, kterou jsem vám chtěla ukázat v jednom cestopisu, ale ještě potrvá příliš dlouho, než se k němu dostanu. Sice to vypadá, že liška seděla jako socha, ale v reálu utíkala po stráni, na chviličku si sedla, mrkla na nás a zase začala prchat.

 

---

2. "Selfíčko" - aneb kdo píše tenhle blog.

Pokud jste někdy přemýšleli, kdo vlastně píše tento blog... Ale o mě tu vlastně vůbec nejde. Nevím, jestli to z té fotky vyzařuje, nebo je to jen můj pocit, moje vzpomínka, ale tohle, to, co je na té fotce, je dokonalé zhmotnění pocitu, který zažívám, když lozím po horách nebo se toulám (severskou) přírodou. Ten pocit volnosti, svobody, když před sebou máte nekonečnou přírodu, která je tady miliardy let, vítr vám vlaje ve vlasech a vy víte, že nic nevíte, že jste malý titěrný nic potácející se tímto světem, ale že je to vlastně jedno. Protože tuhle chvíli už vám nikdo nevezme.

3. Tajemný les

Opět "osobní" místo. Když jsme se sestrou poslaly našeho přespříliš akčního taťku, aby se tři hodiny trmácel klečí k jezeru pod Krnem, a my si zašly na pohodovou procházku Triglavem ke kaskádám, kde rostly divoké orchideje... Ale nejlepší na tom bylo, že mě konečně nikdo nehonil, takže jsem konečně měla půlhodinku na to, abych vytáhla ND filtr, našla nějaký jakžtakž stabilní kámen a začala fotit na dlouhý časy. Výsledek jsem si sice představovala lepší, ale byla jsem omezená obsencí stativu/dobře umístěných balvanů (a blbým objektivem).

4. Hřbitovní kočka

Protože seděla na náhrobku na židovském hřbitově a byla prostě geniálně creepy, když nás pak sledovala svým kočičím pohledem mezi hroby. Mikulov.

5. Pastička. Je to ale jen tuš a stará past na myši, které jsem aranžovala pro natáčení jednoho našeho krátkého filmečku.

6. Plačící žena na hřbitově... Jo, začínám si uvědomovat, že ráda fotím poněkud pohmurná témata. Ale opět nešlo o nic hroznýho, ta slečna je kámoška, které jsem fotila profilovku a trochu se to zvrhlo ;)

7. Sebevražda na kolejích. Protože jo, já fotím i lidi, ale zjevně jen na divnejch místech. (Další profilové focení a nebojte, nebyly to koleje v provozu, ale jen odstavená jednokolejka vedle průmyslové zóny, kam už vlaky ani jezdit nemohou, páč je to zabetonované).

8. Slečna z Prahy. Moje nejoblíbenější pražačka.

 

9. Závan motýlích křídel...

10. Lofoty

Na závěr si nemůžu odpustit asi nejlepší foto z loňského putování severem. Příroda je zkrátka středobodem mé tvorby. Tuhle fotku už jste mohli vidět v cestopisu o Norsku. Pláž po dešti.