Černá Hora: Kaňon Tary a lopuchový prales v NP Biogradska Gora (den 5.)

Asi už jste si všimli, že balkánská výprava se nese ve znamení jezer a kaňonů, a ani dnešek nebude jiný. Míříme k mostu Durdjevica Tara, který se klene nad kaňonem divoké řeky Tary. Ráj raftařů ale nakonec vypadá líp na fotkách než v reálu. Parkujem auto za mostem a nevěřícně hledíme do mapy i GPS, jestli jsme se náhodou nespletli. Vypadá to, že ne.

---

Za 10-15-20 eur se tu můžete přes kaňon i proletět.

Jako perlu dne hodnotíme až prales kolem jezera v NP Biogradska Gora. Listnáče jsou tou nejlepší přírodní klimatizací, a tak se konečně dostáváme na chvíli pryč od letních veder. Okruh kolem jezera měří pár kilometrů, v té nejzazší části je potom lopuchový prales.

Z jezera na nás vykoukl i had, ale naštěstí to byla jen sympatická užovka obojková. (V Černé Hoře jinak žijí i dosti jedovaté zmije růžkaté a další...)

Den končíme přejezdem do NP Prokletije. Horská chata u začátku treku na Volušnici, příp. Karanfil, u které jsme chtěli stanovat, je zavřená, takže nakonec končíme u jedné paní na salaši. Jmenuje se Zulja a servíruje nám suprový domácí sýr a chleba. Přes léto tady prý pase krávy a na zimu se vrací domů do Gusinje, což je vesnice ve vedlejším údolí.

A tam za horami už je Albánie...