Černá Hora: Prokleté hory a Sávino oko (den 6.)

Po nočním deštíku už je ráno zase úmorné vedro, které nás spolehlivě odrazuje od výšlapu po odlesněných svazích Volušnice. Radši míříme k jedné z nejkrásnějších bezedných tůní, jakou jsem kdy viděla. K Sávinu oku přijíždíme docela brzy dopoledne a tak jsme u tohoto neuvěřitelně modrého a průzračného vývěru úplně sami.

 

---

Voda z vývěru je ledová. Fotím Oko ze všech stran, ale bohužel to na fotkách nějak není ono. V reálu vypadá tisíckrát líp. Nezbývá, než abyste se k Sávinu oku vydali sami ;)

V předhůří Prokletých hor jsou i další zajímavosti, například vodopád Grlja s nádherně zdevastovaným zábradlím. Toto je ta řeka, která vytéká ze Sávina oka - u propadání/kaňonu/vodopádu Grlja zase mizí do hlubin, a u Vusanje opět vyvěrá.

Za krátkou zastávku stojí i Alipašiho prameny (Alipašini izvory), které vyvěrají prakticky z ničeho, pod horou se najednou objeví obří řeka. Světlo na focení bohužel stálo za houby.

Památník Isufa Kamera Celaje mi osobně evokuje výlet do KLDR. Nebo aspoň do Ruska.

 

Co mě na Balkáncích fascinuje nejvíc, je jejich schopnost založit veřejnou skládku hned vedle. A vidíte tu horu v pozadí? Proč, proč ničí tak krásnou přírodu?

Příště se mrkneme do ráje koní v pohoří Komovi a do slumu v Podgorici.

P.S.: Měsíc? Já nic nepřidala MĚSÍC?! Ale na mou omluvu, píšu teď každý den, dělám totiž žurna stáž v ČTK (to je to třetí české veřejnoprávní médium, podobně jako ČT nebo ČRo - což, jak mne neustále někdo nemile překvapuje, moc lidí vůbec neví) a spolu s finišováním bakalářky už na nic jiného nemám čas. Ale práci novináře si hrozně užívám! Jen na blog bude čas asi až v létě. Díky, kdo jste to se mou ještě nevzdali ;)