Gruzie: Jak se neztratit v hornaté zemi plné milých domorodců a šílených paradoxů

Gruzie je úžasná. Drsná, ale přátelská, vyprahlá i zelená. Je to země, kde si člověk uvědomí, jak daleko jsme my středoevropani ušli, ale zároveň ho to donutí se zamyslet - stálo to za to? Kam každý den utíkáme, za čím se to vlastně ženeme? Když kráčíte po nekonečných pláních kavkazských hor a potkáte děti, co se tam prohání na oslících, jejich rodiče, jak sečou louky, každý vás pozve na piknik nebo aspoň na panáka... Najednou vám ten zápaďácký hon za ještě lepším, větším, dražším, efektivnějším připadá strašně zbytečný.

 Vojenské nepokoje na Náhorním Karabachu mi připomněly neskutečná dobrodružství, která jsme na Kavkaze před pěti lety zažívali, a došlo mi, že jsem ještě nenapsala stručného rádce k cestě do Gruzie. Než se dostanu ke konkrétním radám, na co se v Gruzii připravit, čemu se vyhnout a co rozhodně neminout, představím vám tuto zemičku v krátkém úvodníku, který jsem pro ni kdysi napsala. Téměř dokonale shrnuje můj pohled na gruzínskou esenci bytí. Pokud jste ještě nečetli Ziburu, zde najdete jen slabý odvar pro méně otrlé cestovatele.

 Gruzie. Země hornatá, postkomunistická, plná srdečných lidí, absurdních situací, posraných silnic a výborných šašliků. Rodiště tatíčka Stalina a místo, kde je kočka téměř vyhynulý druh. Země, kde se zásadně předjíždí zprava, krávy umí chodit přes přechody a snažit se někam trefit znamená zkoušet všechny polňačky tak dlouho, dokud nevjedete do zaminovanýho armádního komplexu. Země, kde být žena není moc velká výhra a neumět rusky ještě větší, ale všechno smaže prohlášení, že jste Čechoslovakia, země, kde za hotel pro čtyři zaplatíte míň než za sólo v rakouským kempu a autoservis vás vyjde na krabičku levných cigaret, kde Rus je sprosté slovo a euro měna, za kterou se dá koupit cokoliv. Země, kde můžete 110 kilometrů jet klidně šest hodin a přitom potkat jen jedno auto, kde nelze věřit mapám ani domorodcům; kde se na hřištích placených z eurofondů pasou prasata a v koutku fotbalového pažitu se tyčí pár robustních křížů... Země, kde vás každej pozve na piknik a nepochopí, proč se ostýcháte, kde mniši žijí v přes tisíc let starých skalních kobkách, ale přitom mají solární panely - země, do které jsme vstoupili s hláškou: Hele, mrtvej pes. To je Gruzie.

Tak co, už jsem vás naladila na Kavkaz? Pokud právě začínáte na půdě hledat kufr, nejdřív si přečtěte minimum nutné k přežití ve zdejším divokém kraji:

 

1. Vyhraďte si dostatek času

A tím myslím opravdu hodně velkej dostatek. V Gruzii nikdo nespěchá, pokud zrovna netrénuje na novou olympijskou disciplínu "skok přes kapotu" a nepřebíhá těsně před vaším autem silnici. Silnice v Gruzii navíc nejsou stejné jako ty v Česku. Dokonce ani jako ty v Rumunsku. Kromě pár světlých výjimek a jedné hlavní tepny to nejsou ani tak moc silnice, jako spíš polňačky, a dostat se po nich kamkoliv může trvat celý den, nebo můžete rovnou skončit u neodklizeného závalu. Nebo v armádním komplexu. Nebo v úplně jiné zemi. Fantazii se meze nekladou.

Pokud chcete Gruzii poznat opravdu do hloubky, jeďte sem na studijní pobyt. A pokud máte jen klasických 14 dní, zkuste odolat pokušení projet ji od západu k východu a zaměřte se na specifičtější oblast. Jinak strávíte podobně jako my polovinu dovolené nekonečnými přejezdy a vlastně vám toho nakonec spousta uteče. Gruzie stojí za to, abyste se jí jen letmo nedotkli.

2. Nevěřte mapám ani domorodcům

Gruzíni jsou sice moc milí, ale jejich koncept směrování je velmi abstraktní. A pokud pojedete v Gruzii podle evropské mapy, může se stát, že najednou skončíte na horské cyklostezce uprostřed národního parku. Nebo tam ta cesta vůbec nebude.

3. Vemte si stan!

Gruzínská příroda je neskutečná, živá a divoká a je hrozná škoda se před ní zavřít za zdi hotelu. Ten byste navíc museli nejdřív najít. S výjimkou Tbilisi a Mestie je tu turistika zatím v plenkách.

 

4. Všude říkejte, že jste z Československa

Rus je v Gruzii nadávka, ale Čechoslováky tu mají moc rádi. Zato ruština vám poslouží - ačkoliv tu žijí ve stínu Putina, anglicky se v Gruzii zatím moc nedomluvíte. Ruština a ruce to jistí. A samozřejmě Gruzíny moc potěšíte, když se naučíte aspoň pár slovíček jejich jazykem. Gamardžoba.

5. Vemte s sebou nějakého chlapa

Gruzie je ještě hodně konzervativní. To jediné mi na ní asi opravdu vadilo - ženy zde zkrátka nemají rovné postavení. Ani omylem. Večer je v ulicích nenajdete, a nejednou se vám stane, že vás budou muži úplně přehlížet a bavit se jen s tím jediným chlapem ve skupině, zatímco se jich budete snažit ptát na cestu. Do některých kostelů se jako žena ani nepodíváte.

6. Pokud už vás do kostelů milosrdně pustí, ženy musejí mít většinou šaty a muži dlouhé kalhoty.

 

 

7. Pozdravujte ode mě krávy

V Gruzii je potkáte všude a jsou víceúčelové. 

 

 

8. Jezděte maršrutkami, nebo přiberte do party odolného řidiče

 Na řízení v Gruzii musíte mít povahu neohroženého kamikaze jezdce Formule 1. Hlavní disciplínu představuje slalom mezi krávami, ty vedlejší pak předjíždění zprava, ignorování jednosměrek, troubení, jízda po prostředku dvojité dělicí čáry, jízda třech a více aut vedle sebe v jednom pruhu, a pravidlo "kdo má větší auto a menší pud sebezáchovy, ten jede".

 

9. Nezapomeňte na černé uhlí nebo frťana slivovice po ránu

Co si budem povídat. Hygiena tu není na nejvyšší úrovni a taková cestovní hnačka nikoho nepotěší. Mimochodem, jakmile jednou spatříte zdejší turecké záchody, budete raději chodit do pole.

 

10. Nebojte se požádat o pomoc

Gruzíni jsou milí a ochotní (všude se samozřejmě může najít výjimka). Prasklé kolo vám opraví za krabičku cigaret, u známého domluví místo na spaní nebo vás nasměrují k lokální zajímavosti. A dost pravděpodobně vám ještě nabídnou trochu čače, aby se vám líp cestovalo.

11. Ochutnávejte místní jídlo

Je totiž boží. Nesmíte minout chačapuri, sýrový pizza-koláč s extra sýrem uvnitř. Určitě nevynechejte ani čurčcheli, mls z ořechů a sušené hroznové šťávy. Jste-li masožravci, zkuste šašliky. A gruzínský chleba je taky óda pro pusu.

Naopak bych se vyhýbala ruským výrobkům. Většinou jsme žili z gruzínského chleba a nektarinek, ale pokus o ruskou limonádu a paštiku skončil v koši (jedno cukr, druhé mouka). Nabrali jsme dojem, že Gruzie je na tom v kvalitě potravin dovážených z Ruska asi jako my versus Německo umocněno třemi.

 

12. Užívejte si přírodu

Gruzie je nádherná. V horách Kavkazu na vás dýchne neskutečná lehkost bytí, divokost, nekonečno, sublime. Pot z túr se nebojte spláchnout ve zdejších horských řekách a potocích. Jen na jihovýchodě je Gruzie hodně vyprahlá, ale i step má něco do sebe.

13. Foťte jako o život a pište si lodní deník

Za jediný den jsem v Gruzii nasbírala tolik šílených zážitků jako doma za celý život. Valí se to na vás ze všech stran a už tentýž večer ani nevíte, co všechno jste vlastně zažili, jedna šílenost přebíjí druhou. Není nic lepšího, než si pak číst s partou zápisky a padat smíchy pod stůl u drobných anekdot, které jinde jen tak nezažijete.

14. Nezapomeňte si dobrou náladu a otevřenou mysl

V Gruzii se vám může stát naprosto cokoliv. Možná to někdy bude i trochu nepříjemné a určitě hodně bizarní, ale nezapomeňte do toho jít po hlavě s nadšením pro dobrodružství. Vždyť kvůli tomu jste do Gruzie jeli. Když se tomu jejímu neřízenému tepu života podvolíte, rychle si vás omotá kolem prstu.