Skotsko: Východ slunce nad Old Man Of Storr

Ve Skotsku jsem si splnila sen. Konečně jsem stanovala na divoko v horách a viděla východ slunce.

Viděla jsem východ slunce, protože vyšlo. Protože nebyla zamračená obloha nebo bouřka. Protože ono to sakra vyšlo, a bylo to sakra dechberoucí.

Dlouho, strašně dlouho jsem chtěla vidět východ slunce nad horami. V Alpách jsme vždycky chodili jen jednodenní výlety. Ale na Skye jsme byli sami samotincí a když jsem ve čtyři ráno vylezla ze stanu a viděla, že obloha je bez mráčku, myslela jsem, že ještě sním.

Okamžik na chvíli narušila čtveřice veleakčních turistů, kteří na výstup museli vyrazit ještě za tmy, jiný stan tady nahoře nebyl. Ale oni se pak vydali fotit Storr z druhé strany. A my byli zase sami se světem.

Strávila jsem tam nahoře aspoň hodinu a sledovala přírodní divadlo. Jak se slunce začalo pozvolna drát z oparu a jemnými tóny nastiňovat skály. Jak sílilo a z růžové barvilo krajinu do oranžova.  

 

 

Vidíte náš maskovaný stan? 

 

Šla jsem se ještě cournout po okolí a užít si zlatou hodinku.

Náš východ slunce byl o to sladší, že když jsme kolem desáté vylezli ze stanu a šli se balit, nad Skye už zase ležela šedivá deka. Rozdíl pěti hodin.

 

 

Na závěr čistě praktická rada: Nedá se stanovat úplně přímo na vyhlídce, ale kousek pod ní z opačné strany hory, než jsme vyšlapali. Za plotem je malý ďolík, kam se dá aspoň částečně schovat stan do závětří. A snad netřeba připomínat, abyste po sobě místo nechali čisté tak, jako byste tam nikdy nebyli ;) 

 

Příště (a ve Skotsku naposledy) se mrkneme k rozvalinám starých klášterů.