Pět minut podzimního sluníčka
Taky máte nutkání jít si při sledování Babišových tiskovek vystřelit mozek? Nedělejte to! Pojďte radši ven. Podzim barví krajinu do neskutečných odstínů. Využila jsem poslední příležitosti vzdálit se z domu dál než 500m (jeden nikdy neví, kdy to zakážou i ve dne) a vyrazila na výlet. Navzdory zdánlivě modré obloze se slunce rozhodlo zmizet za mraky v momentě, kdy jsem dolezla na vyhlídku a pak už se uráčilo vykouknout jen na pár minut. I tak to stálo za to!
A aby toho nebylo málo, potkala jsem posledního letošního motýla!
Znáte toto nádherné údolí? Chodíte si taky odpočinout od covidových zpráv ven do přírody?
Já jsem už měsíc na home office a už mi to leze na mozek.
OdpovědětVymazatV sobotu jsem byl s milostivou na skok v Modřanech u Vltavy a bylo to pohlazení po duši.
Tvoje první fotografie je dramatická, ty mraky tomu dodávají náboj.
Tak tak, doufám, že nezavedou úplný lockdown - příroda má skvělé regenerační schopnosti na lidskou psychiku.
VymazatMoc dobré světelné i barevné podmínky pro pěkné obrázky. Já si zprávy moc k tělu nepouštím. Jsou věci, které ovlivnit můžu, ty mě zajímají, a ty, co ovlivnit nemůžu, které rád ponechám v agendě jiných k tomu určených institucí :-).
OdpovědětVymazatS tím světlem to bohužel moc sláva nebyla - sluníčko vyšlo doslova na pět minut a už bylo pozdě, než aby osvítilo i řeku.
VymazatTo je dobrý přístup, jak si zachovat duševní zdraví :)
Co to je? To vypadá fakt jako jiná planeta, než kterou jsem obýval! Takový ráj.
OdpovědětVymazatTaky jsem zírala. A přitom je to tady na Moravě ;)
VymazatMoc krásné a uklidňující fotky! Rozhodně lepší než tiskovka :-) (I když některé výsledky tiskovek stojí za to. Třeba taková zhudebněná Andrejova báseň o těch, kteří měli přijít a nepřišli, to je klenot.)
OdpovědětVymazat:D Andrejův náhodný generátor slov je vskutku perla, jenže u toho bohužel nemohu zapomenout, že tu teď umírají lidé.
VymazatOoo, tak to je překrásný. Já chodívám s kamarádkou a jejím psem občas zevlovat u nás za rybníky. Ve svahu nad jedním z nich je mezi stromy schovaná lavička, tak se tam obvykle tak na hodinku zašijeme, zdrbneme, co nám přijde na jazyk, zanadáváme si, šmírujeme labutě (letos i s mladým)... a jdeme dom s 1000x lehčí hlavou.
OdpovědětVymazatTo je krásné, tak to má být :)
Vymazat