Švédsko: Chceš-li jej vidět, musíš ujet lán světa

 Vítám vás u prvního dílu cestopisu o mém milovaném Švédsku. Země je to nádherná, ale má jednu nevýhodu - abyste se tam dostali, musíte nejdřív přejet přes půl Evropy. Nebudu si brát servítky, celodenní přejezd přes Německo je pěkná nuda. Po zhruba devíti až jedenácti hodinách strávených na šedivé dálnici (borovice, borovice, pole, borovice, pole, pole, borovice) se začnete ptát, proč jste radši nevyrazili do Krkonoš, ale když už máte buknutý trajekt, tak to nějak překousnete. 

Naše utrpení bylo následující den vykoupeno dechberoucím západem slunce nad jezerem Vänern.

Do Švédska vede nejrychlejší cesta trajektem z Rujány do Trellebordu. Dá se plout samozřejmě i jinudy, ale z Rujány to zabere jen 3-4 hodiny. Pokud nedůvěřujete mezinárodní lodní přepravě, suchou nohou se dá do Švédska přejet i přes Dánsko a monstrózní mosty - tuto variantu jsme taky vyzkoušeli, ale časově to není o moc rychlejší a pokud pojedete bez zastávek celý den, ještě si na lodi rádi odpočinete. 

Jelikož jsme nikdy předtím neviděli trajekt, jeli jsme ještě večer přístav očíhnout, aby nám to ráno náhodou neujelo. Před čtyřmi lety stála plavba v přepočtu kolem čtyř tisíc s autem a dvěma pasažéry. Noc jsme strávili v autě na parkovišti u nudapláže - venku děsně lilo, stanovat se v Německu na divoko nesmí a na kemp jsme neměli peníze. Trajekt jsme stihli - čučela jsem jak puk, když se do jeho útrob narval celý vlak.

Během plavby jsem samozřejmě prošmejdila celou loď (na žádné jsem nikdy předtím nebyla) a kochala se mořem.

Po necelých čtyřech hodinách jsme přistáli ve Švédsku. Jaké bylo mé zhrození, když jsme jako první strom po vyjetí z trajektu uviděli palmu!

Cedule nás však ubezpečila, že jsme opravdu v Trelleborgu, takže jsem jen zamračeně přemýšlela, proč proboha mají na severu palmy. Ve městě jsme si koupili mapu, pohledy a vzali letáček s jízdním řádem trajektu pro cestu zpět. Strašně mě baví, jak jsme cestovali před deseti lety, kdy jsme ještě neměli internet v mobilu.

Jih Švédska mě úplně nenadchnul. Příroda je pěkná, ale moc středoevropská. Že se nacházíte na severu poznáte jen podle obrovských balvanů, které si nahodile hoví uprostřed polí. Ale jak míříte k severu, pole začnou ustupovat lesům a za okny se místo ovcí začnou míhat jezera a rašeliniště. K večeru projíždíme kolem jezera Vättern a tiše zíráme, jak je obří. To pravé švédské wow nás čeká až u sousedního jezera Vänern, kam přijíždíme přesně v pravou chvíli.

Důvod, proč mi trvalo skoro tři týdny vydat tento článek je prostý: z té záplavy fotek jsem nebyla schopná vybrat. Počasí nám předvedlo neskutečnou surrealistickou podívanou. Zároveň jsem tenkrát držela v ruce poprvé zrcadlovku a byla jsem naprosto marná. Zkoušela jsem všechna možná písmenka S, P, A, aniž bych věděla, co vlastně dělám. Lze tedy říci, že tyto snímky jsem neodfotila já, ale můj foťák. 

To byl náš první večer ve Švédsku. Kdo by se nezamiloval?