Švédsko: Země lesů, řek a krvelačných monster
Jakožto dva notoričtí vyspávači odjíždíme od Vänernu až po desáté. V duchu hlemýždího tempa se nikam neženeme a nasáváme švédskou krajinu plnou jezer, lesů, burácejících řek, borůvek a hub, které lze sbírat přímo z auta. Křemenáči kam se podíváš! Jsme v sedmém nebi.
Brzo ale poznáváme i nehostinnou stránku Švédska - všudypřítomné otravné komáry. Účinek repelentu mi hlásí taťka za chvíli: "Ti komáři ti normálně chcípaj ve vlasech." Před těmito krvelačnými monstry není úniku, a tak rychlé odskočení do lesíka najednou získává úplně nový rozměr.
Čím severněji putujeme, tím divočejší charakter krajina získává. Všude je klid, ticho a neuvěřitelný prostor. Jen čekám, kdy se z lesa vynoří medvěd. Zápis z lodního deníku: U řeky jsem si sedla na šutr a poslouchala. Je tu klid, který hraničí až s nepřirozeným liduprázdnem. Je fajn hodit celou ČR se všemi trablemi za hlavu a řítit se do neznáma.
Učíme se taky spoustu věcí. Silnice jsou skvělé, ale rychlost omezená a vesnice nekonečně rozvleklé. Většinu z těch venkovských vlastně tvoří spíš les, ale stejně tam musíte jet 30km/h. Mají tady skvělá odpočívadla s toaletami a někdy i sprchou (free), takže nádobí nemusíme umývat v řece (a do zadku nás neštípou komáři).
Nejvíc mě baví zdejší balvany. V jezerech, na polích, (na silnicích, jak se dozvíte v dalších dílech). Sedáme na balvan s výhledem na další balvany a žvýkáme oběd.
Sem tam se objeví veřejné tábořiště, ale leží hned u silnice a okupují je Němci s přívěsy. Radši zajíždíme po lesní cestě k řece, kde jsme úplně sami. O kus dál je přírodní rezervace, a jelikož slunce už téměř nezapadá, stíhám další soumrak. Ze suchopýrových plání táhne chlad.
Světlo v noci mě deptá, takže se zavrtávám do spacáku s šálou kolem hlavy ;)
Ještě pro upřesnění: cesty Švédskem jsem podnikla v letech 2011, 2012 a 2016 v různých kombinacích s Norskem a Finskem a s různou partou lidí, takže se nenechte mást lidmi na fotkách. Primárně ale vycházím z naší první cesty, při které jsme ve Švédsku strávili nejvíc času a hlavně jako úplní cestovatelští zelenáči všechno s neskutečným nadšením prožívali.
Ano, první cesta je vždycky ta nezapomenutelná! Projezdila jsem takhle s kamarádkami tři týdny ve Francii na vlastní pěst a bylo to v něčem docela šílené (spaly jsme po lesích a vodu tankovaly, kde se dalo) a v řadě věcí naprosto nezapomenutelné :-) A psal se rovněž rok 2011 :-)
OdpovědětVymazatTo zní parádně! :) Takto se rodí zážitky na celý život. Moje kamarádky bohužel nejsou moc dobrodružné povahy, takže jsem lidi na cesty musela lovit kde se dalo...
VymazatTen křemenáč je velkolepý! Severské země jsou nádherné. Doufám, že se do léta koronáč zmizí a že se bude dát zase cestovat.
OdpovědětVymazatByla to naše jediná organická strava :D Ale hned chutná i polívka z pytlíku jinak, když do ní nacpeš čerstvé houby...
VymazatTy houby by mě potěšily nesmírně, komáři už méně. Je to krásné putování po krásné zemi. Kdysi jsem cestoval 5 týdnů stopem po jižní Francii a taky to bylo nezapomenutelné. Tak pořád věřím, že na mě třeba ještě ta Skandinávie taky čeká :-).
OdpovědětVymazatTo muselo být skvělé :) Na Švédsku je krásné to, že tam až na výjimky nepotkáš moc lidí - Norsko zažívá totální boom turistiky v tom negativním slova smyslu, ale ve Švédsku je pořád nekonečně mnoho míst, kde můžeš jít celé dny sám. V Norsku teda taky samozřejmě ještě jsou, ale ubývají...
Vymazat