Švédsko: Země lesů, řek a krvelačných monster

Jakožto dva notoričtí vyspávači odjíždíme od Vänernu až po desáté. V duchu hlemýždího tempa se nikam neženeme a nasáváme švédskou krajinu plnou jezer, lesů, burácejících řek, borůvek a hub, které lze sbírat přímo z auta. Křemenáči kam se podíváš! Jsme v sedmém nebi.

Brzo ale poznáváme i nehostinnou stránku Švédska - všudypřítomné otravné komáry. Účinek repelentu mi hlásí taťka za chvíli: "Ti komáři ti normálně chcípaj ve vlasech." Před těmito krvelačnými monstry není úniku, a tak rychlé odskočení do lesíka najednou získává úplně nový rozměr.

Čím severněji putujeme, tím divočejší charakter krajina získává. Všude je klid, ticho a neuvěřitelný prostor. Jen čekám, kdy se z lesa vynoří medvěd. Zápis z lodního deníku: U řeky jsem si sedla na šutr a poslouchala. Je tu klid, který hraničí až s nepřirozeným liduprázdnem. Je fajn hodit celou ČR se všemi trablemi za hlavu a řítit se do neznáma.


Při letmém pohledu na mapu je jasné, že Švédsko je poněkud roztahaná země. Po počítání kilometrů v mapě zjišťujeme, že budeme muset ujet o 700km víc, než jsme plánovali (ještě, že jsem tenkrát nevěděla, co je to ekologická stopa). Jelikož i trajekt stál dvojnásobek, než jsme počítali, náš minimalistický budget musíme ještě utáhnout, aby nám zbyly peníze na zpáteční cestu.
 
Kalkulujeme, zda se nám podaří dojet až k národnímu parku Fulufjallet, kde nás čeká túra k nejvyššímu vodopádu Švédska, ale na severu je všechno dál, než se na první pohled zdá, takže si užíváme přírodu, piknikujeme u jezer a pokoušíme se najít poštovní schránku.



Učíme se taky spoustu věcí. Silnice jsou skvělé, ale rychlost omezená a vesnice nekonečně rozvleklé. Většinu z těch venkovských vlastně tvoří spíš les, ale stejně tam musíte jet 30km/h. Mají tady skvělá odpočívadla s toaletami a někdy i sprchou (free), takže nádobí nemusíme umývat v řece (a do zadku nás neštípou komáři). 

Nejvíc mě baví zdejší balvany. V jezerech, na polích, (na silnicích, jak se dozvíte v dalších dílech). Sedáme na balvan s výhledem na další balvany a žvýkáme oběd.


Sem tam se objeví veřejné tábořiště, ale leží hned u silnice a okupují je Němci s přívěsy. Radši zajíždíme po lesní cestě k řece, kde jsme úplně sami. O kus dál je přírodní rezervace, a jelikož slunce už téměř nezapadá, stíhám další soumrak. Ze suchopýrových plání táhne chlad.


Řeka, u které jsme spali.


Světlo v noci mě deptá, takže se zavrtávám do spacáku s šálou kolem hlavy ;)

 

Ještě pro upřesnění: cesty Švédskem jsem podnikla v letech 2011, 2012 a 2016 v různých kombinacích s Norskem a Finskem a s různou partou lidí, takže se nenechte mást lidmi na fotkách. Primárně ale vycházím z naší první cesty, při které jsme ve Švédsku strávili nejvíc času a hlavně jako úplní cestovatelští zelenáči všechno s neskutečným nadšením prožívali.

Komentáře

  1. Ano, první cesta je vždycky ta nezapomenutelná! Projezdila jsem takhle s kamarádkami tři týdny ve Francii na vlastní pěst a bylo to v něčem docela šílené (spaly jsme po lesích a vodu tankovaly, kde se dalo) a v řadě věcí naprosto nezapomenutelné :-) A psal se rovněž rok 2011 :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To zní parádně! :) Takto se rodí zážitky na celý život. Moje kamarádky bohužel nejsou moc dobrodružné povahy, takže jsem lidi na cesty musela lovit kde se dalo...

      Vymazat
  2. Ten křemenáč je velkolepý! Severské země jsou nádherné. Doufám, že se do léta koronáč zmizí a že se bude dát zase cestovat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Byla to naše jediná organická strava :D Ale hned chutná i polívka z pytlíku jinak, když do ní nacpeš čerstvé houby...

      Vymazat
  3. Ty houby by mě potěšily nesmírně, komáři už méně. Je to krásné putování po krásné zemi. Kdysi jsem cestoval 5 týdnů stopem po jižní Francii a taky to bylo nezapomenutelné. Tak pořád věřím, že na mě třeba ještě ta Skandinávie taky čeká :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To muselo být skvělé :) Na Švédsku je krásné to, že tam až na výjimky nepotkáš moc lidí - Norsko zažívá totální boom turistiky v tom negativním slova smyslu, ale ve Švédsku je pořád nekonečně mnoho míst, kde můžeš jít celé dny sám. V Norsku teda taky samozřejmě ještě jsou, ale ubývají...

      Vymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky