Švédsko: Koupačka za polárním kruhem

Trvalo mi to o dost déle, než jsem čekala, ale zase mám chuť sem psát. Takže bez cavyků – cesta Švédskem pokračuje za polární kruh.

Střed země nás uchvátil rozervanými skalisky, hučícími vodopády a divými řekami, ale je na čase vydat se na skutečný sever. Polární kruh je polární kruh – myslíme si, než se tentýž den odpoledne koupeme v ledovém jezeře severně od něj.

 

22. července 2011 ve 14:04 překonáváme polární kruh. Je to pro nás hrozný svátek, a tak nejsme zas tolik zklamaní, když zjišťujeme, že to Švédi mají zaznačené jen v podobě nevzhledného odpočívadla s jednou multilingvistickou cedulí.

Za polárním kruhem se konečně otevírá pravá divočina, buší mé naivní teenagerské srdce, zatímco si to svištíme autem po dost nedivoké asfaltové silnici. Ale je rok 2011 a některé iluze ještě čekají na zboření. Přes cestu nám přebíhá srnec a vzápětí potkáváme naprosto božsky chundelatou norskou lesní kočku. Kdyby neprchala směrem k poštovní schránce, už bych ji brala domů.

Pravý severský šok nás čeká až po cestě k jezeru, kde si to štráduje trojice sobů! Jsme z nich úplně na větvi. Dokonce tak moc, že mě nenapadá vylézt z auta. Co kdyby mě nabrali svým sametovým parožím?

Sobi nás ale mají úplně na háku a rozvážným krokem míří ke skupince karavanů u jezera.

 

Sobí zadek z okýnka. Asi chápu, proč mi rodiče říkali, ať na novinaři nechodím.

Venku je dost vedro, tak si z hecu říkáme, že se vykoupeme v jezeře za polárním kruhem. Protože kdy jindy se vykoupete v jezeře za polárním kruhem? Got it? V jezeře... už mlčím. ...za polárním kruhem!

 

 

Voda je nepřekvapivě ledová, ale pár temp se udělat dá. Leháro den končíme na parádním veřejném tábořišti vedle jezera (kde jsme kromě komárů úplně sami) jen kousek od borůvčím porostlého národního parku Muddus.