Švédsko: Stín losa a peřej Storforsen

Co se vám vybaví při slově "peřej"? Pokud stejně jako já a 99 % obyvatel české kotliny začnete myslet na zpěněné vlnky na Vltavě, pak vězte, že ve Švédsku platí trochu jiné měřítko. Představuji vám Storforsen – největší peřej Evropy. Souhlasím, že přímo vodopád to taky není, ale peřej?

 

Okolí Storforsenu můžete prošmejdit z několika stran. Nejpohodlnější přístup skýtají nové dřevěné lávky – ale mnohem větší zábava je přeskakovat zdejší podmáčené skalky.

 

 

 

Za slunných dní projdete suchou nohou i bez lávek (červen 2016).

Ale za deště to už taková sranda není (červenec 2012).

Voda tady vymlela zvláštní díry. Ideální místo, kam narvat neposlušné děti nebo protivné spolucestující.

A takto vypadá Storforsen zespodu. Jak byste tento výtvor přírody nazvali vy?

Kus nad řekou se dá najít spousta plácků ke stanování. Včetně přístřešku a ohniště.

Ještě o tom nevíme, ale zatímco hledáme místo na spaní, náš rádoby ukončený den se teprve blíží k tomu nejlepšímu. Mžouráme po okolí a snažíme se najít rovný plácek na stan, když v tom se ze tmy noří stín.

 

 

Nevěříme svým očím. Los! Pravej, divokej, majestátní los! Los zírá, my zíráme – a za chvilku se z lesa vynořuje i druhý!

 

 

 Vzpomínám si, že mám s sebou foťák a zuřivě cvakám, ale moje základní vybavení na okolní tmu nestačí. Oba losi si nás chvíli prohlížejí - asi dumají, kdože se jim to navečer cpe do teritoria. My tím  získáváme vzácné chvíle, kdy si můžeme toto setkání pořádně vrýt do paměti. 

 

U řeky nad peřejemi jsem ještě spatřila vydru velikosti malé kapybary, ale než jsem ji stihla vyfotit, byla pod hladinou. Sedíme u táboráku, komáři výjimečně nikde a sever zapsaný hluboko v duši. A zítra? Zítra konečně překonáme severní polární kruh.