Prázdné místo

Děda vždycky sedával na svém místečku vedle kredence, kde schovával pečlivě vedené účetnictví. Z vyprávění vím, že za mlada to býval pěkně drsný chlapík, kterého vyloučili z fotbalu poté, co dal soupeři do zubů. Taky workoholik, který procestoval půlku Evropy, když jako odborník opravoval bagry. Odpouštím mu, že nepřekecal babičku, aby emigrovali do Norska, když mu to kolegové nabízeli.

Já už si dědu pamatuju jako šedovlasého pána, co nadevše miloval svoji zahradu (a babičku, samozřejmě. A taky nás). Děda nás měl všechny rád a taky nás náležitě rozmazloval, když nám vozil z Vídně čokoládu a do kapsy vždycky tajně strčil nějakou korunu. Poslední roky už hůř slyšel, a tak jsme si tolik nepovídali, ale stačilo, že jsme spolu, a smáli jsme jeho peskování s babičkou. 67 let manželství, to je doba.

Kdyby se děda narodil v dnešní době, byl by z něj minimálně inženýr. Celý život mě podporoval ve vzdělání a hrozně se těšil, až budu mít hotovou vejšku. Stihla jsem to jen tak tak. A i když jsem mu ukazovala hotové státnice a titul elektronicky v isu, diplom už jsem mu ukázat nestihla.

Včera jsme seděly s babičkou v obýváku a vedle nás bylo prázdné místo, kde sedával děda. Pořád jsem měla pocit, že určitě jen kouří na balkóně nebo myje auto v garáži a za chvilku se vrátí.

A vím, hluboko vevnitř vím, že se nevrátí a strašně to bolí.

Chybíš nám, dědo.


Komentáře

  1. 67 let? No panejo, to je tedy opravdu krásné a dlouhé soužití.

    OdpovědětVymazat
  2. Tvůj dědeček byl gentleman starého ražení.
    Určitě ti v tvém srdci zůstane navždy.

    OdpovědětVymazat
  3. To mě moc mrzí... Ale věřím, že s tebou bude děda dál, i když jinak než doteď. Ti, které jsme opravdu milovali, nikdy nemizí úplně.

    OdpovědětVymazat
  4. Všem vám moc děkuji za milá slova. Stalo se to už v dubnu, ale od té doby jsem nebyla schopná napsat ani řádku. Snad už se to zlomí.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky