Švédsko: Divoký sob v NP Muddus

Čeká nás první túra za polárním kruhem! Plni energie (nikoliv z nutričně dosti chudé instantní snídaně) se noříme do borůvčím porostlých lesů národního parku Muddus. Čeká nás čtrnáctikilometrový výlet k vodopádu s půvabným jménem Muttosgahtjaldak. Zkuste opakovat třikrát za sebou. Spoiler – k vodopádu jsme nikdy nedošli. Ale zato nás čekalo nádherné setkání.

Na severu můžete potkat různé typy sobů. Většina, co vám přeběhne přes cestu, má čip v uchu, někteří se chovají i na farmách. Jsou to majestátní cukrouši se sametovým parožím a různobarevným kožíškem a vážně podezřívám místní, že hopkající sobí mláďata pořizují dětem místo plyšáků. Zkrátka sobi polodomestikovaní.

No, a pak jsou sobi divocí, co vypadají jako olysalí bezdomovci. A jednoho takového jsme měli tu čest potkat! Vynořil se na pešině jako duch a trpělivě čekal, až posbírám z brusinkových keříků objektiv upuštěný v horečném záchvatu nadšení.

Sob nejenže neprchl, ale ještě nám pár minut dělal průvodce, než pochopil, že z bandy chudých českých studentů nic nekápne a ztratil se v lese. V tom jsme se nakonec trochu ztratili i my a ačkoliv hučení řeky naznačovalo, že každou chvíli už musíme k vodopádu dojít, spokojili jsme se se setkáním s místním divokým sobem a vrátili se k tábořišti (a další koupačce v jezeře za polárním kruhem).