Švédsko: Vodopád, který tam nebyl

Za polárním kruhem jsme na cíle výletů neměli příliš vysokou úspěšnost. Abych byla přesná, byla nulová. Ale to je součást cestování! Plány jsou plány a realita... je někdy taková, že zhýčkaným gaučákům z Brna (=nám) třeba nedojde, že v červnu může na horách ležet sníh. Nebo že jeden z nejmasivnějších přírodních vodopádů v zemi prostě zmizí. True story, lads.

Po prvním neviděném vodopádu v NP Muddus vyrážíme na západ směr NP Stora Sjöfallets. Ač o víc jak 100 km dál, pořád se nacházíme na březích toho stejného jezera, kde jsme se předevčírem koupali. Po cestě míjíme spoustu sobů, ale zdaleka ne všichni se chtějí fotit. GDPR, ty turistko.

Sobí rodinka na nás aspoň vystrkuje bílé zadky.

Asi už jste zaznamenali mou sobí úchylku, takže ještě pár fotek těchto božských chlupáčů.

Než dojedeme k cíli, obloha je zatažená a komáři nás požírají zaživa. Ale to nevadí! Jsme na místě! Nejdřív se ale ubytujeme, dokud je otevřeno. Kemp je obrovský a na hlavní sezónu podivně prázdný. Kde jsou všichni? To jako nikoho nezajímá nejširší vodopád Švédska?

Plni nadějí vyjíždíme k cíli dneška. A za zatáčkou nechápavě zíráme. Vodopád tam totiž není.

Ohlazené skály naznačují, že jsme na správném místě. Obrovitost přírodního úkazu dokreslují dvě postavičky vpravo nahoře. Jen ta voda se někam poděla – ale přitom dole v řece teče. Jsme úplně zmatení, až nám nějaký dobrodinec lámanou angličtinou (zjevně taky turista) vysvětluje, že tu nedávno udělali vodní elektrárnu a vodopád zanikl. Procházíme se aspoň kolem kaskád pod not-anymore-vodopádem a jsme zdrcení. Začíná pršet, žerou nás komáři, teplota klesá pod 6 °C a vodopád nikde – prostě celej život v háji.

Zklamaní se balíme a přesouváme na místo, kde nás čeká třetí pokus o výlet za polárním kruhem. No, nebudu vás napínat – ani ten úplně nedopadl.